Velmi ráda sdílím, i když už starší, rozhovor s panem doktorem Honzákem. Má úžasný dar složité psychosomatické souvislosti srozumitelně a ještě zábavně vysvětlit. Smekám!
Mnozí z nás se od těla odřízli. Odvykli jsme si tělo poslouchat. Jako by snad ani nebylo naše. Přesto očekáváme, že nám bude sloužit. Chyba lávky.
Doktor Honzák popisuje, jak souvisí trávení, emoce a imunita. Tělo je geniální mechanismus. Velmi jednoduše řečeno: když jsme ve stresu, tělo soustředí veškerou energii k tomu, aby se ubránilo hrozbě. Ať už skutečné, nebo domnělé. Na další procesy nezbývají síly. Přicházejí obtíže s trávením (průjmy, zácpa), vysoký krevní tlak, jsme častěji nemocní, u dětí dokonce dochází k opoždění psychického vývoje.
Nemusíte být doktorem medicíny, abyste si tyto složité souvislosti ověřili. Stačí sledovat sebe sama. Fascinuje mě, že jen na základě vnímavého pozorování stejné souvislosti, které empiricky potvrzuje současná věda, před mnoha tisíci let popsali zakladatelé jógy.
Jóga je skvělá ve své komplexnosti. Nejde jen o cvičení, ale především o životní způsob. Jednoduché, srozumitelné a proto dodnes funkční principy zohledňující fakt, že naše fyzické i duševní zdraví se odvíjí od toho, jak žijeme a jaké hodnoty ctíme.
Ve své poradně se často setkávám s klienty, které oslovuje, že se, kromě terapie, věnuji zároveň józe. Uvědomují si psychosomatické kořeny vlastních potíží a v tomto duchu, celostně, na nich chtějí pracovat.
Žádný problém, podle mého názoru, nejde řešit, pokud jej vytrhneme z kontextu. I když se terapeutické přístupy liší, jsem přesvědčena o tom, že dobrý terapeut si je psychosomatických základů lidského prožívání vědom, ať už s nimi pracuje jakkoli, více či méně zjevně.
Občas se setkávám s lidmi, kteří mají o práci s tělem v rámci terapie (nebo i cvičení jógy) poněkud zkreslené představy. Ty mohou paradoxně terapeutický proces ve výsledku brzdit.
Jde o klienty, kteří se takovou měrou zaměřují na tělo, že opomíjejí to ostatní (emoce, intelekt). Kteří se snaží prostřednictvím těla se svými emocemi či myšlenkami bojovat. Kteří jsou ve své snaze tak úporní, že přestávají pozorovat, ale snaží se ovládat. Bojují sami se sebou. A boj je vyčerpávající. Dostavuje se napětí, zklamání. Terapie nefunguje. Jóga přestává být jógou. Dílčí cíle zaplňují mysl, celistvost je pryč. Zázrak se nekoná.
Jediné, co můžeme ovládat, je naše mysl. Až díky ní se můžeme naučit usměrňovat tělesné procesy, naopak to nejde. Cvičit mysl stojí hodně úsilí.
Seberozvoj i jóga jsou cestou učení. Celoživotního. Neexistuje dokonalý, konečný stav věcí, jediný a absolutní ideál. (Z pohledu filozofie jógy alespoň ne v tomto životě.)
Pokud chceme něco ovládat, můsíme to poznat. Pokud chceme něco poznat, musíme to pozorovat. Jakmile začneme pozorovat, začnou se věci měnit. Přestávají být skryté, můžeme s nimi tedy pracovat nebo aspoň počítat.
Zbavme se chtění, lpění na jednoznačných cílech! Kdo řekl, že zrovna to či ono pro nás bude dobré? Třeba je to úplně jinak! Pro vlastní snaživost neslyšíme sebe sama. Přestáváme se vnímat ve slepé honbě za domnělým ideálem. Snaha řídí náš život, vše jí podléhá. Přitom se ženeme za něčím, čeho nelze dosáhnout, protože to neexistuje!
Pokud chceme ve svém životě něco změnit, je potřeba nějak začít. Skrze fyzické cvičení lze ovlivnit emoční prožívání. Skrze emoční prožitek je možné uvolnit napětí v těle. Jedno nelze oddělit od druhého. Prostřednictvím pochopení souvislostí lze dojít náhledu a vědomě změnit své chování, tedy příčinu problému.
Zbavme se úporné představy o tom, že pouze konkrétní terapeutický přístup nás spasí. Daleko důležitější je schopnost terapeuta nástroje, které má, vhodně využít. Dobrý terapeut pracuje celostně, ať už je mu východiskem analýza, práce s tělem nebo se zaměřuje na vnitřní prožívání. Ať už „začne“ čímkoli, vždycky má na mysli celek. A o to jde především.
https://video.aktualne.cz/…/r~a3ae7666aa1311e993a6ac1f6b22…/
